Advokacie a právní systém všeobecně, je poměrně specifické odvětví, které vyžaduje profesionalitu a vzájemnou důvěru mezi klientem a jeho právním zástupcem. Pro každého advokáta je celoživotním krédem neustále sledovat změny našich zákonodárců v právním systému, budovat si dlouhodobou praxi a rozšiřovat si právní specializace.
Jak těžké je obstát v právním systému v dnešní době?

Vyzpovídali jsme Mgr. Petru Fialkovou, která má svoji advokátní kancelář v Praze 1.

Nejdříve bych se Vás ráda zeptala, kde jste studovala a jak vzpomínáte na doby studia?

Absolvovala jsem právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Samotné studium dnes již nevidím extra náročné, ale v době na univerzitě jsem to vnímala pochopitelně jinak. Měla jsem ale štěstí na to, že jsem poměrně studijní typ, takže zas až tak obtížné to nebylo.

Měla jste podporu v rodině pro výběr povolání?

Ano, měla jsem to štěstí, že mne rodina vždy podporovala v mých rozhodnutích a za to jsem rodičům dodnes vděčná. Jsem ráda, že se jednalo o mé rozhodnutí, díky tomu mne práce advokáta naplňuje a má pro mne smysl.

Vždy jste chtěla být právničkou, nelitovala jste někdy, že nejste třeba neurochirurg?

Otázka je úsměvná. Sama sebe si ve zdravotnictví představit neumím. Když jsem se rozhodla, že se budu věnovat právům, byla volba vzdělání jasná. Zvolila jsem si cestu advokacie a rozhodně nelituji. Myslím, že v současné době mohu zodpovědně prohlásit, že jsem se pro své povolání rozhodla správně a neměnila bych. Úsměvné je to i z toho důvodu, že právě rodiče by raději ze mne měli lékařku, nicméně do mého výběru nezasahovali.

Jak dlouho se věnujete advokacii? Věnujete se tomu od studií?

Ano, již v době studií jsem vyhledávala pracovní příležitosti v advokátních kancelářích, abych se seznámila s tím, co mne lákalo dělat, avšak nevykonávala jsem tehdy ani v nejmenším práci advokáta, spíše jsem se seznámila s chodem advokátních kanceláří a snažila jsem se být užitečná.

Vzpomenete si na svůj první případ, kdy jste stanula před soudem jako samostatná advokátka?

Ano, na tento zážitek nikdy nezapomenu, jelikož život je plný nepředstavitelných překvapení. Tehdy jsem byla soudem ustanovena ex offo advokátem a posléze jsem zjistila, že dotčený klient nás jen několik měsíců před tím obsluhoval v hotelu o vánočních svátcích. Dodnes si pamatuji celé soudní řízení do detailu.

Co pro Vás bylo tenkrát nejobtížnější?

Asi zvládnout trému, která zmizela až ve chvíli, kdy jsem začala před soudem mluvit, tehdy jsem pochopila, že advokacie je pro mne to pravé.

Jak vzpomínáte na dobu svého působení v advokátní kanceláři Kláry Samkové?

Bylo to pro mne úžasné životní období, na které vzpomínám s vděčností. Měla jsem totiž možnost pracovat v kanceláři, kde profesionalita, loajalita, lidský přístup a přátelství nejsou pouhými frázemi, když jsem odcházela bylo to pro mne zdrcující.
Co Vás potom vedlo k tomu, že jste se v advokátní činnosti osamostatnila? Přeci jenom, byl to krok, kdy jste si musela vybudovat samostatné jméno v právním světě.
Bylo to pro mne jedno z nejtěžších rozhodnutích v životě, jelikož jsem opouštěla přátele a jistoty, avšak měla jsem touhu vybudovat něco svého a vždy jsem měla ráda životní výzvy. Život je často o překonávání sama sebe a seberealizaci.

Přišel tento Váš krok k osamostatnění ve vhodnou dobu? Jak se na to díváte zpětně?

Dnes už vím, že ano, avšak dlouho jsem o tomto pochybovala. Jak asi každý z nás ví na významnější změny se nám nikdy nezdá vhodný čas. Zpětně hodnotím toto své rozhodnutí za správně načasované, vše je, jak má být.
Zaměřme se teď otázkami na samotnou advokátní činnost. Asi nejzákladnější otázka – má Vaše kancelář hodně klientů?
Řekla bych, že přiměřeně, avšak nejdůležitější je pro mne jejich spokojenost. Neupřednostnila bych nikdy kvantitu na úkor kvality. Vždy se snažím být svým klientům maximálně k dispozici to jsem se naučila zejména při zastupování cizinců, kteří vnímají advokáta trochu jinak a jsou zvyklí jej kontaktovat v podstatě kdykoliv je to napadne. Já se snažím toto respektovat, jelikož většina klientů je v těžké životní situaci a mnohdy jim rychlé upřesnění situace pomůže od stresu a nejistoty.

Je pro Vás snadné klientovi vše věřit? Přeci jenom důvěra mezi advokátem a klientem je důležitá.

Musím říci, že advokacie je specifická v tom, že velmi důležitá je dobrá pověst. Za sebe mohu říci, že nejvíce klientů mám na doporučení, což mne velmi těší. Zároveň mám velké štěstí v tom, že často pracuji s klienty, kteří mají podobné lidské nastavení a v takovém případě není důvěra vůbec problémem. Navíc pracuji s rozmanitou klientelou a je čistě na každém, zda pociťuje důvěru a je ochoten se svěřit do mých rukou či nikoli, prostě a jednoduše lidi nesoudím, každý máme své důvody, které nás vedou individuální cestou. Má pracovní cesta je pomáhat klientům v právních otázkách a věřím, že se mi to prozatím daří.

Poznáte, když Vám klient lže? Nebo řekněme, když Vám neříká celou pravdu?

Někdy dříve jsem měla pocit, že mi klienti neříkají úplně vše na rovinu a značně mne to znervózňovalo, jelikož to mohlo mít vliv na celé řízení. Časem jsem zcela přestala tyto okolnosti soudit a hodnotit, pokud se nějaká skutečnost vyjeví v jiném světle, vždy můžeme s klienty změnit taktiku. Nyní musím říci, že jsem mile překvapená z toho s jak upřímnými lidmi se setkávám.

Můžete nám prozradit, které případy jsou pro Vás nejobtížnější?

Ráda bych na tuto otázku odpověděla jednoznačně, ale asi jako pro každého advokáta se jedná o kauzy, které jsou v běhu již více let v takovém případě je náročné vše pojmout s ohledem na rozsah podkladů, nicméně se nejedná o výjimečné případy.
Je nějaký případ, ve kterém jste figurovala jako advokát, na který vzpomínáte?
Ano, v mnoha případech se ponořím do lidských osudů, a to Vám pak není lhostejné, jak klienti následně žijí. Vždy jsem ráda, když se jim dobře daří a má práce měla pro ně smysl.

Nedá mi to se nezeptat, když se zavřou dveře soudní síně, necháte tam i myšlenky na ten daný případ, nebo se Vám to z hlavy jen tak nedostane?

Samozřejmě nedokážu z ničeho nic opustit v myšlenkách soudní řízení po zavření dveří. Naopak v hlavě mi běží analýza, kam jednání směřuje, jaké důkazy je třeba navrhnout, jak dosáhnout nejlepšího možného výsledku.
Jste sympatická mladá žena, je to v advokacii plus a nebo naopak to mají ve Vašem povolání ženy složitější?
Dnes už musím říci, že se tím necítím ani zvýhodněna ani znevýhodněna. Obecně povolání advokáta má svá specifika, ale pokud děláte svou práci profesionálně a s nadhledem není důležité, zda jste žena nebo muž.

Jak se časová náročnost Vašeho povolání slučuje se soukromým životem?

Z počátku jsem byla v jednom kole a měla pocit, že soukromý život nestíhám. Nyní musím říci, že advokacie naopak poskytuje nepředstavitelné možnosti svobodného života, samozřejmě se musí člověk naučit být dobrým manažerem svého času, a pak je toto povolání obrovským darem.

Najdete si, při tak náročném povolání čas na své koníčky? Jaké záliby má vlastně advokátka?

Ano, najdu. Miluji sport, hudbu a četbu. Vždy si svůj den uzpůsobím tak, abych měla trochu času i pro sebe. Pokud to není možné jinak, vstávám o hodinu či dvě dříve.

A otázka na závěr. Kde se vidíte za deset, patnáct let?

Dříve bych Vám na takovouto otázku vypověděla úplnou stať a zahltila Vás neskutečnými detaily, ale nyní vím, že je důležité žít přítomností, dělat věci nejlépe, jak umíte a vše přijímat s pokorou.